14.12. 2023 jsem dostal od otevrenaspolecnost.cz druhé místo v ceně Genderman, v kategorii Veřejně činná osobnost. Tohle jsem k tomu řekl:

Dobrý večer, vážené dámy, vážení pánové. 

Především je na místě poděkovat. Vážím si samozřejmě této ceny, všech organizátorek a organizátorů, účastníků, nominovaných a toho, co odvádějí za práci. 

Zároveň bych se chtěl podělit o smíšené pocity, které teď při přebírání ceny zažívám. Napadá mě totiž, že nejspíš jsem toto ocenění dostal jen proto, že jsem se zachoval stejně, jako se v podobné situaci běžně a základně očekává od žen. Ustoupil jsem z volby druhého místa na kandidátce ve prospěch žen.

O tom, že žena z něčeho ustoupí, dá někomu jinému přednost, myslí víc na prospěch druhých než svůj, se moc často nedozvíme. Protože se to děje velmi často. Protože se to považuje za normální. Navíc zatímco u mne to byla volba, u žen to leckdy dobrovolná volba není. Ať už kvůli špatně nastaveným podmínkám a nerovnému přístupu, který jim nedává na výběr. Nebo nátlaku společnosti, že by byly špatné matky. Stále přichází u kandidátek otázky jako “jak by stihly uklízet”, “pečovat o rodinu”. Otázky, kterým muži prakticky nikdy nečelí. 

Já jsem si řekl, že zkusím ustoupit ve prospěch žen: a dostal jsem za to tady ten mikrofon.

Když už jste mi ten mikrofon ale svěřili, rád bych řekl několik slov k ženám v politice – a k politice pro ženy. Situace v Česku je jednoduše velmi, velmi špatná. Ženy tvoří pouze čtvrtinu, necelých 25 % Poslanecké sněmovny. Zastupitelská demokracie samozřejmě není nutně jen o genderu, ale tento nepoměr je tak dlouhodobý a zároveň tak velký, že otázku pohlaví pominout nelze. A má to samozřejmě dopady i na to, jaká politika se v Česku dělá.

Je to kruh. Zapojení žen do práce i politiky a budování příležitostí můžeme výrazně ovlivňovat státní politikou. Ale ta to nedělá, protože jsme do ní nevpustily odpovídající počet žen. Řada klíčových témat se tak přehlíží. Místo toho se otázka zapojení žen i další znevýhodňující aspekty znovu a znovu pomíjejí, vynechávají, přehlížejí. 

Takže nejenom, že máme oproti západní Evropě ohromně dlouhou dobu, po kterou ženy zůstávají s dětmi doma. Pokud to tak někdo chce, prima, ale české ženy tu volbu často ani nemají. Česko se také ani příliš nesnaží zajistit dostatečnou kapacitu školek nebo dokonce jeslí a umožnit snazší částečné úvazky. Tyto problémy v kombinaci s tím, že se “to takhle vždycky dělalo”, pak vedou k hrozivému cyklu. 

Stát vytváří podmínky, které snižují příležitosti žen se zapojit. Všichni si pak zvykáme, že to takhle je jak kulturně normální, tak ale často i pro jednotlivé rodiny ekonomicky nutné. Ženy se pak vrací ke kariéře výrazně později a k tomu čelí dalším a dalším diskriminacím a ústrkům, které často vnímáme jako něco samozřejmého, běžného. Od dlouhodobých problémů s definicí sexuálního násilí až po absurdní věci, jako jsou vysoké daně na nejzákladnější hygienické potřeby. A na konci cyklu se můžeme podivovat, že máme rekordní gender pay gap, který ale vychází ze všech těch systémových věcí i menších marností.

Prostě to tak vyšlo.

My muži (a některé ženy, kterým to zrovna vyhovuje) se často tváříme, že jde o výsledek přirozené soutěže. Chtěl bych jenom říct, že… Ty vole, nene. Máme tady dlouhodobě nahnutou plošinu, kde občas  ještě přihodíme ženám nějakou zátěž navíc, a pak říkáme, že můžou soutěžit jako všichni ostatní. 

A nedostatek žen v politice pak samozřejmě vede i k dalším problémům: v takovém prostředí budou velmi populární ženy, které patriarchát stráží a ochraňují, které dokonce staví své politické působení na proklamacích, že “žena má být doma a trpět”. I takové  třeba senátorky jsou důsledkem toho, že máme v politice málo žen.

A myslím, že bychom s tím měli něco dělat. Pro začátek by stačilo si přiznat, že to hřiště není pro všechny stejně rovné, že ženy čelí statisticky významně horším podmínkám na mnoha životních úrovních a že to tak nemusí být.

Na závěr bych chtěl jenom poděkovat všem ženám ve veřejném prostoru a speciálně Claudii Goldin a Silvii Lauder, jejichž práce mi výrazně pomohly pochopit, že “ano, skutečně je to problém, a i když je to lepší než před sto lety, tak to furt vůbec není dobré”. 

Ta cena je spíš pro ně, že i já jsem to pochopil.

Děkuji za pozornost.