Duben byl poznamenaný intenzivní kampaní: ale i tak jsem hlavně ve vlacích pár kusů stihnul. A některé můžu i nadšeně doporučit! Management, komiksy, historie fašismu, všechno tam je.
Ú.P.V.O., Kniha 14: Král strachu
Mike Mignola, John Arcudi, Guy Davis
Masivní oof. Mignola umí psát poutavý brak, umí výjimečně připravit něco, co je vlastně hrozně dobré a bere si z folkloru ty nejlepší věci, a bohužel: umí napsat i hroznou, vycpávanou nudu. Závěr jeho minisérie v rámci Úřadu paranormálního vyšetřování a obrany opět stojí na tom, že někteří z hrdinů mají hrozivě vysoká předurčení, v sázce je víc než celý svět… a všechno se to zhroutí a vyřeší skoro samo od sebe.
A to říkám naprosto neironicky, hrozba, která v jednu chvíli hrozí pohltit svět z několika směrů, je najednou “uf, no, fajn, pohoda, dopadlo to”. Přiznám se, že moje tendence sbírat Mignolu a doufat, že se ještě vrací k peckám, jako byly příběhy Hellboye v Rusku, jsou spíš asi marné.
Jacques Tardi, překlad Richard Podaný
Jedno z nejlepších zpracování první světové války, které jsem potkal. A tím nemyslím jedno z nejlepších v komiksu, tím myslím skutečně jedno z nejlepších. Sžíravé, děsivé a bezvýchodné. Přesně jako zákopová (nebo jakákoliv) válka. Médium komiksu využito na maximum, vše prostupuje hluboká a přiznaná lidskost a hrůza ze systémů, které ženou lidi se zabíjet. Včetně těch nejhorších praktických detailů, včetně smutku doma, včetně toho, že někteří hrdinové samozřejmě jsou prudní debilové, se kterými byste nechtěli žít.
A přesto mají nárok na cokoliv jiného než smrt v zákopech.
Mike Mignola, John Arcudi, Alex Maleev, Dave Stewart
Hellboy vyráží na svou první misi! Zahrnuje samozřejmě skryté nacisty, tajemné duchy, podivné úkazy, zrádce spolupracující s nacisty a… no, vlastně nic dalšího, a víte, že vždycky se tím všichni nějak profackují.
Ale není to urážlivě hloupé nebo nudné, kdyby byl Hellboy seriál, toto by byl klasický výplňový díl a asi bych si vyloženě nestěžoval.
Arkadij a Boris Strugačtí
Stále skvělá kniha s pro mě jedinou základní otázkou: co se stane, když člověk potká něco, co ho přesahuje?
A inu, nic dobrého 🙂 I na třetí čtení to samozřejmě dává velmi zajímavé impulzy. Lidská hrabivost, oddanost řemeslu, podiv a sprostota, i ta vlastně fascinující, až hypnotizující neakčnost a stálá tenze toho všeho. Je důvod, proč je to stále klasika.
Obzvláště zajímavé jsou pak vzpomínky autora v doslovu na to, jak probíhala cenzura díla a jak byla ideologicky… no, neideologická. Tematické, řekl bych.
Mike Mignola, Scott Allie, John Arcudi
Ano, duben byl hodně Mignolovský – ale naštěstí tohle jedno vydání vlastně fakt sedlo a bylo mnohem lepší, než jsem se zprvu obával. Solidní osobní příběhy, které konečně naznačují i nějaký vývoj postav nebo aspoň že přemýšlí i o jiných věcech, než nekonečném banálním “mám obří moc zničit svět, to je ale hrozné, jak to všechny stresuje”, solidní menší zápletky a vedlejší postavy, co člověka i zajímají. Místy dokonce i morální nejistota a pár obrazů, které jdou prostě hrozně tvrdě.
The Crisis of Democratic Capitalism
Martin Wolf
Wolf je jednou z žijících legend tohoto tématu – a zde se rovnou zaměřuje na dědictví Roosevelta a Eisenhowera (!) s plánem, jak znovu učinit demokracii skvělou. Velké části tohoto plánu jsou legitimní politiky středo-levého spektra, které bych kdykoliv rád podpořil (politika hospodářské soutěže, progresivní zdanění), některé z nich jsou trochu zbožným přáním (tvrzení, že uhlíková daň je snadná a v podstatě již hotová…).
Kritika současného systému je většinou správná, možná s přílišným zaměřením konkrétně na Trumpa, ale kritika některých náhodných nápadů je to, kde to začne být trochu líné. Otázka dokonce zní: proč by někdo vůbec trávil tolik času diskusí o UBI, pokud ho chce sestřelit jedním velmi očekávaným odstavcem?
Celkově záleží na tom, jak moc se ztotožňujete se základními tématy knihy. Pokud jste už o těchto myšlenkách hodně četli, Wolf nepřináší nic nového. Pokud jste nováčkem v myšlení středo-levého spektra o reformách, bude pro vás tato kniha velmi užitečná.
Why We Die: The New Science of Aging and the Quest for Immortality
Venki Ramakrishnan
Jasný pohled na možnosti a nebezpečí, stručně napsáno, přístupné i pro nebiology a velmi, velmi upřímné (a někdy i depresivní). Pokud vás zajímá dlouhověkost, délka života a protijed na všechna tvrzení o nesmrtelnosti, toto je velmi doporučeno.
A co je opravdu fascinující, je skromný a sebekritický pohled samotného autora. Přiznat si „mé mentální schopnosti stagnují, dokonce se zhoršují“ je těžké a je to zde uděláno s grácií a bez velké fanfáry.
Prequel: An American Fight Against Fascism
Rachel Maddow
Skvělé popularizační čtení!
Jenže… jsou tam věci, které knihu trochu srážejí. Opravdu to zní jako bývalý podcast, včetně některých podivnějších částí, jako je opakované zostuzování pro-fašistického člověka, protože… měl mnoho milenek a byl zároveň ošklivý, haha. Kámo, týpek je fašista, nemusíš si domýšlet, proč ještě je špatnej, je fašista, kašli na jeho vzhled. Jinak je to strhující, depresivní a plné naprosto zapomenutých hrdinů a strašných lidí.
Zvláště relevantní, vzhledem k tomu, kolik z těchto myšlenek a dokonce lidí se v naší době vrací pro druhé kolo.
Bent Flyvbjerg, Dan Gardner
Malá, rychlá, praktická kniha postavená na řadě dat z různých “větších” projektů. Co si z toho odnést, je celkem snadné:
a) zkušenost v týmu nemusí být hned viditelná, ale je super důležitá
b) pokud zvládnete věc rozsekat do jednotlivých modulů, je to super a vítězné
c) optimistické plánování je do nějaké míry třeba, ale k tomu jsou nutné slaďovací checkpointy a hlavně pravidelné kontroly “nepřesahuje nám tady něco do dalších částí projektu”
d) perfektní je největší nepřítel dobrého. Dělejte věci úměrně potřebě a s prioritami.
Jednoznačné doporučení:)
Ronald Malfi
Solidně řemeslně připravené horory s několika originálními nápady a spoustou prostě tak nějak fajn, snesitelného psaní. Ne vždycky je třeba významně víc, tak doporučuju 🙂
Speciálně sedlo pár podkapitol By Skin of her Teeth a Story.
Eric Powell
Poslední, finální, kompletní Goon. Teda před tím, než se k němu Powell vrátil.
Ta nevyváženost a náhodnost je už přílišná a hlavně – Goon už neumí překvapit. Humor je většinou spíš špatný (kromě občasného bourání čtvrté stěny), většina postav nemá žádnou osobnost, stupňování hrozeb nikam extra nevede. Kde to naopak umí excelovat, je, když se Powell rozhodne „nyní budu vážný“: to pak vznikají skutečně zajímavé, místy lehce creepy, místy až dojemné věci.
Konec Goona je pak tak spíš zklamání. Vrcholem série zůstává Chinatown linie, tohle se prostě tak nějak… dohovoří.
Sherlock Holmes and The Beast of the Stapletons
James Lovegrove
Kromě spoileru v názvu je tento příběh naprosto nevýrazný. Snaží se následovat klasiku Baskervillů a dokonce nabízí několik hororových momentů, ale jeho zvraty a otočky jsou příliš komplikované a potřeba všechno racionálně vysvětlit ho činí mnohem neuvěřitelnějším. Také trpí jedním z nejhorších případů „Sherlock ví všechno, ale jen celou dobu čeká“, což ho posouvá do poněkud směšného území.
Po přečtení několika Lovegroveových „rozšířených Sherlockových sérií“ byla tato nejslabší. Stále převážně zábavné.