Únor byl čtenářsky divoký. Konfucius vedle splatteru, cestopis po Hedvábné stezce vedle českého historického fantasy, Milanović vedle Čtyřiadvaceti příkladů synovské oddanosti, které vám zaručeně vyrazí dech — ne nutně pozitivně. A uprostřed toho všeho pár knih, u kterých jsem si opravdu přál, aby fungovaly líp, než fungovaly.

Hemlock

Melissa Faliveno

Tenhle román je o zpracování traumatu (včetně generačního), závislosti (alkoholismus), udržování vztahů pohromadě/od sebe a izolaci/depresi. Obvykle by autoři vzali tyto motivy a složili z nich nějaký děj. Z nějakého důvodu se to tady prostě nestalo. Dostanete spoustu vnitřního monologu, hodně lyrických momentů, spoustu čistého šílenství a nespolehlivého vyprávěče (který je zraněný a nesnesitelný ve stejné míře). A přestože mě tyhle romány „sklouzavání do šílenství“ často přitahují, tenhle neměl ani zdaleka dost masa nebo co říct. Pořád to byl v jistém smyslu zajímavý zážitek, ale hlavně proto, že jsem opravdu aktivně CHTĚL, aby se mi to líbilo víc, než se mi to ve skutečnosti líbilo.

You Invited It In

Sarah Jules

Nečekal jsem umělecké dílo. Premisa byla jakž takž zábavná. Jakmile se dvanáctiletý kluk začal chovat jako šestiletý, začal jsem POCHYBOVAT, ale proboha ten způsob, jakým se věci vyvinuly, a neuvěřitelný cringe odhalení antagonisty. Občas jsem se styděl, že to čtu.

Out of Istanbul: A Journey of Discovery along the Silk Road

Bernard Ollivier

Upřímný, přímý a názorový deník poutě z Istanbulu do Íránu, pěšky. Po Hedvábné stezce, ohrožován lupiči, únavou, armádou a úplavicí, Ollivier jde dál a rozhodně se nebojí vyjádřit své obavy o tom, co vidí. Je super objektivní a respektující ke všem aspektům kultury kolem sebe? Ne. Je zábavný a zajímavý? Rozhodně.

The Analects

Konfucius

Četl jsem překlad Simona Leyse s přidaným kontextem a to udělalo veškerý rozdíl. S přidaným kontextem, i když mnoho z navrhovaných společenských řešení (a samozřejmě Leysův komentář, včetně náhodného zuření proti nebinárním lidem jako moru ničícímu společnost) není přesně dle mého gusta dnes.

Co by se dalo chápat jako sbírka dialogů s docela omezeným významem, se s komentářem proměňuje v ucelenou vizi společnosti, morálky a meritokracie v tom nejlepším možném smyslu, s jasnými hodnotově založenými morálními principy. Mohu jen doporučit.

The Twenty-four Paragons of Filial Piety

Guo Jujing

Nestává se často, že ze „sbírky starověké moudrosti“ prostě řeknete „co to sakra, brácho“. Minimálně 12 z 24 u mě tohle vyvolalo, mohu jen doporučit.

The Great Global Transformation: National Market Liberalism in a Multipolar World

Branko Milanović

Dobrý popis základních faktů a trendů, rozumná extrapolace a pár dobrých postřehů a polemik kolem vzestupu Číny. Nicméně poslední kapitoly trochu přestřelují.

The Buffalo Hunter Hunter

Stephen Graham Jones

Začíná tajemně, postupně přechází do extrémní drsnosti, krvavosti a možná i trochu přehnanosti — a pak ke konci přepne do něčeho tak absurdního, tak totálně mimo charakter a divného, že to musel být záměrný žánrový přesmyk. Bavil jsem se, doporučil bych, působilo to trochu jako film Zacha Creggera.

Letnice

Miroslav Hlaučo

Dva body za komisaře/kapitána Rosenkrantze. Ne seriózně: pro mě to nefungovalo. Neustálé odkazy na „no je to zlomová doba, zázraky mizí“ se staly samoúčelnými a únavnými, snaha stavět ansámbl zajímavých postav se pro mě lámala na tom, že velká část z nich prostě nebyla zajímavá. Co fungovalo dobře, byla jistá hravost, tajemství a příjemná odvaha k zvláštním věcem, to vše prima — bohužel se to ale potkalo s aktivně příšernými romantickými zápletkami. Romantika se tady děje na první pohled, náhodně a bez nějakého vývoje, jako cvakání on/off — a to celé je zavrsení hromadným oddáváním, za které by se nemusel stydět Trhák.

The Secret of Ventriloquism

Jon Padgett

Ligottiho inspirace je tady velmi silná — v dobrém i zlém. Próza je rozhodně stylová (i když ten styl mě omrzel dost rychle), zápletky jsou docela unikátní a ochot né prozkoumávat zajímavé myšlenky (Organ Void působil v tomhle zajímavě) a některé části opravdu trefovaly tu metafyzickou úzkost, fajn.

Je to jen příliš mlhavé. Snová logika se tady uplatňuje všude, postavy se pohybují v jakési mlze a nic se nikdy nezmění, všechno prostě postupuje na sestupné spirále ke konci a kompletní loutkovitosti. Jsem rád, že jsem to četl, a je to aspoň docela krátké a přináší zajímavý loutkový fígl, jen to nepřináší moc čehokoli jiného.