Březnové čtení bylo převážně hororové — tři sbírky povídek od tří různých autorů, každá s vlastním přístupem k žánru. Mimo horor pokračování pěší poutě po Hedvábné stezce, průvodce lucidním sněním a naprosto nečekaný hit o bobrech. Práce a protažená nemoc mi zabránily číst víc, což se stydím a mrzí. Zase jsem aspoň v březnu taky něco napsal, až projde recenzním řízením, taky vám ukážu!
Walking to Samarkand: The Great Silk Road from Persia to Central Asia
Bernard Ollivier
První část cesty (Out of Istanbul) jsem si opravdu užil, s touhle jsem se nějak nespojil. Neměl jsem pocit, že poznávám země a lidi, spousta příběhů a příhod na cestě působila trochu vyčpěle/nuceně a na pár místech mě velmi překvapily hrdinské výkony toho muže. Poslíchali jsme to před spaním s manželkou a pořád to byl příjemný zážitek, ale s dalším dílem si asi dáme delší pauzu.
A Collapse of Horses
Brian Evenson
Skvělá sbírka se silnými nápady a něčím, co mi horor už moc často nedává: jakási pachuť, pocit prožití něčeho znepokojivého právě dost na to, aby to bylo zajímavé, a ne jen snaha přehnat to. Doporučuji.
Hasty for the Dark: Selected Horrors
Adam L.G. Nevill
Jako obvykle u sbírek, některé pro mě úplně nesedly, jiné zafungovaly výborně. Nevill je SKVĚLÝ v domácím hororu, staví ty nejúzkostnější a nejhrozivější prostředí, opravdově se zajímá o reálné hrůzy: klimatickou krizi, chudobu, domácí násilí, toxické vztahy, falešné úniky atd.
Jediné, co pro mě nefungovalo a nefungovalo dost často, byly konce — většina z nich vyvolala jen pokrčení rameny a pocit „no dobře, fajn“. Nicméně pořád hodnotné čtení!
Exploring the World of Lucid Dreaming
Stephen LaBerge
Experimentuji a pracuji s lucidním sněním asi 20 let. Navzdory pár radám, které mi nevyšly a byly možná příliš zakořeněné ve filozofických tradicích (zvládání nočních můr), je to skvělá kniha pro „jak začít s lucidním sněním a jak přistoupit k praxi“. Doporučuji.
Eager: The Surprising, Secret Life of Beavers and Why They Matter
Ben Goldfarb
Okej, teď jsem taky bobří věřící, víc k tomu není co říct.
Nemusí to být ta nejvíc faktická kniha, ale rozhodně je extrémně zábavná, plná naděje a nějak dokonce kreativní.
Corpsemouth and Other Autobiographies
John Langan
Psaní je vynikající, fascinace paralelními světy pro sbírku moc nedělala. Nejsilnější úder přišel s The Supplement (i když ten koncept byl zpracován mnohokrát, tady to bylo udělané skvěle), Home-Made Monsters a Kore byly dost zábavné. Corpsemouth samotný působil spíš jako „úvod do románu“, Anchor jako román — takový, co toho moc neříká, ale pořád se dá číst s potěšením.