Chokepoints od Edwarda Fishmana přináší ostrou a střízlivou analýzu ekonomického nátlaku jako strategického nástroje americké zahraniční politiky. Čerpajíc z množství zdrojů a své zkušenosti na americkém ministerstvu zahraničí, Fishman mapuje vývoj sankcí proti Íránu, Huawei a Rusku. Místo zdramatizovaného geopolitického thrilleru nabízí disciplinovaný, důkazově podložený pohled na to, jak je finanční moc uplatňována skrze chokepoints — úzká hrdla v globální ekonomice, která USA a jejich spojenci mohou využívat.
Kniha exceluje v rozbalení logiky za sankcemi, jejich postupném návrhu a jejich smíšené efektivitě. Obzvlášť přesvědčivý je kontrast mezi relativním úspěchem sankcí proti Íránu — menší, méně globálně integrované ekonomice — a limity podobných opatření proti Rusku. Fishmanovo zarámování kontrafaktuálů („ekonomická válka nefunguje pořád, ale alternativa má stejný problém") ukazuje vzácnou pokoru v politickém diskurzu.
Pro čtenáře se zázemím v sankcích nebo zahraniční politice kniha možná radikálně nezmění existující morální nebo analytické pozice, ale zostří je. Posílila mé vlastní přesvědčení o potřebě hlubokého plánování a strategického využití sankcí a dala mi nové argumenty k obhajobě těchto nástrojů, zejména v debatách o jejich etickém zakotvení a reálné efektivitě.
Fishman píše z amerického pohledu, přesto se mu daří věrohodně integrovat evropské perspektivy — něco, co v americké strategické literatuře často chybí. Také vyzdvihuje rostoucí trhliny v transatlantické alianci, vzestup BRICS jako protiopatření proti sankcím a téměř nic jiného, a geopolitickou potřebu obnovené koordinace mezi liberálními demokraciemi.
Ve světle současných výzev — od efektivnější izolace Ruska po řešení vnitřních slabostí EU vůči Maďarsku a Slovensku — jsou Chokepoints aktuálním, promyšleným a prakticky užitečným příspěvkem.