Tohle byl Guildenstern.
Nebyl nejchytřejší, ale zato měl nejdelší zástup fanynek. Všechny ženy ho z neznámých důvodů milují. Profesionální tulič, kočičí Casanova, milovník všech žen a dívek bez rozdílu (proč měl tuto preferenci jsme nikdy nezjistili). Převrhovač hrníčků.
Do mého života přišel s Rosenkrantzem před 14 lety. Vždy si dokázal velmi rychle získat přízeň okolí, tulit i 12 hodin bez přestávky za neustálého vrnění a občas pozlobit. Speciálně se cílem jeho hněvu stávaly předměty na stole, cílem jeho gurmánství pak čaje, zvláště bylinkové: nejradši je pil zanořením jedné packy, kterou pak gurmánsky a distingovaně olizoval.
V rámci jeho soupeření s Rosenkrantzem jsem byl vždy víc na straně Rosenkrantze, ale přes neustálý lehce přitroublý výraz se mu nikdy nedala upřít elegance, hravost a… měli jsme se rádi. Kočky mají velmi specifickou osobnost a speciálně ty naše umí dávat najevo libost i nelibost, nudu i únavu. Měl s námi krásný život a je popravdě fascinující, kolik lidí ho mělo za kamaráda a co s ním zažili. Někteří vzpomínali na to, že se vždy tvářil jak se cítili. Jsou lidi, kteří měli při nejedné party pocit, že je Guildenstern soudí: a tedy by se měli začít chovat důstojněji. A drtivá většina zavzpomínala na jeho neustálé vlny a vlny tulení.
V únoru 2026 ho potkala krátká, intenzivní a velmi nepříjemná nemoc. V průběhu jediného týdne ho lékaři několikrát odepsali a pak se objevila naděje. Nakonec ale v průběhu předoperačního pobytu v nemocnici zažil rychlý propad stavu.
Když byl malinkatý, musel jsem ho občas krmit z lahve a kontrolovat, že správně dýchá. Když odcházel, držel jsem ho za packu, drbal, on vrněl a díval se mi do očí, byť téměř nemohl dýchat. Pak se mu naposledy rozšířily oči, vyplázl jazyk a ztratil vědomí. Zemřel 23.2. 2026 při tom, co nejvíc miloval: tulení a vypadání jako trouba.
Naši přátelé připravili i dost obrázků s ním, pár jich zde přikládám.
